Z historie naší obce - kapitola II.

OD PRVNÍ PÍSEMNÉ ZMÍNKY PO VZNIK SAMOSTATNÉHO ČESKOSKOSLOVENSKA

Název obce znamená ves lidí Třebatových nebo Třebetových. V historických prame­nech je obec uváděna jako „de Trebyetic" (1356), „dicte ville Trebetitz“ (1375), „in villa Trzebieticze" (1464), „Třebetice“ (1610), „Tržebetitz“ (1678 a 1718), „Trebetitz“ (1720 a 1751), „Třebetitz“ (1846). Ve druhé polovině 19. století se ustálil název Třebetice, který byl v roce 1925 úředním nařízením změněn na oficiální a dodnes používaný název TŘEBĚTICE.

Jedním z nejdůležitějších historických pramenů jsou Zemské desky brněnské, v nichž jsou zaznamenány majetkoprávní poměry a změny v držbě zboží příslušníků feudálních rodů. O vět­šině obcí na jihozápadní Moravě jsou první záznamy teprve ze 14. století. První, byť nepřímá, písemná zmínka o Třeběticích pochází z roku 1356, kdy je v Zemských deskách brněnských uveden šlechtic Rudolf s přídomkem „de Trebyetic“. V polovině 14. století byla ves rozděle­na mezi několik vlastníků. (První záznam o sousedních Manešovicích je z roku 1358, kdy jsou uvedeny jako Manechowicz.)

První přímá písemná zmínka o obci pochází z roku 1364, kdy Ranek z horní Vsi prodal svůj díl Oldřichovi ze Želetavy. Bušek se synem Buškem z Mostišt postoupili roku 1375 ves markraběti Joštovi. V 15. století Třebětice patřily vladyckému rodu z Maříže. Tehdy zde byly dva svobodné dvory a tvrz. Roku 1464 Hynek z Maříže prodal ves Třebětice Václavovi z Maří­že. Další záznam v zemských deskách z r. 1481 uvádí: „Hynek a Oldřich bratři vlastní z Maří­že, jakož jest otec náš Oldřich z Maříže rozdělil se o všecko zboží i o všechny věci, nic mezi sebou nepozastavivše, s bratrem svým i otcem naším, s Václavem z Maříže, i což se jest jemu strýci našemu, na díl dostalo jakožto ves Třebětice s tvrzí i s tím svorem pustým, jež slovo Munšov ...“ V roce 1500 byl do desek zapsán dopis krále Vladislava, kterým se Václavovi z Maříže a jeho dědicům zajišťuje zboží v Třeběticích.

V prvé polovině 16. století Třebětice s ostatním zbožím přešly na vladyky ze Zvole a z Kolštejna, kteří je v roce 1542 převedli Václavu Chroustenskému z Malovar. V převodu je výslov­ně jmenována tvrz a ves Třebětice.

Václav Chroustenský z Malovar prodal roku 1547 Třebětice s tvrzí Volfovi Krajířovi star­šímu z Krajku, který byl tehdejším majitelem Dačic. Od této doby byly na další tři století spja­ty osudy Třebětic s osudy dačického panství.

Na začátku 17. století bylo v Třeběticích 33 usedlostí. V nich bylo 10 láníků, 19 pololáníků, tři čtvrtláníci a jeden domkář. Podle Tereziánského katastru bylo v Třeběticích 1 629,7 měřic orné půdy, 114 měřic půdy ležící ladem, 83,7 měřic pustin, 49,5 měřic pastvin, z luk bylo 80,5 fůry sena, z rybníků byly 2 kopy kaprů a 1 kopa štik. V Třeběticích robotovalo 27 sedláků se 2 voly 5 dnů v týdnu a 3 čtvrtláníci s 1 pěším 3 dny v týdnu.

Ze 70. let 18. století je doložena obecní pečeť. V pečetním poli je oválná kartuše ozdobe­ná pentlí a na ní dva stojící volci hlavami proti sobě. Nad kartuší je nápis: OBEC TREBETICZE.

V roce 1794 bylo v Třeběticích 40 domů, 50 rodin a 283 obyvatel a sousední obec Manešovice v roce 1793 měla 13 domů a 77 obyvatel. Na konci feudálního období v roce 1843 žije v Třeběticích 213 obyvatel, z toho 111 mužů a 102 ženy ve 44 domech a 56 domácnostech. Zemědělstvím se živilo 31 obyvatel, řemesly 2 a 23 obyvatel provozovalo zemědělství i řemes­lo. Ve vsi bylo tehdy 31 třičtvrtěláníků s výměrou 27 až 33 jiter půdy a 9 domkářů bez půdy. V selských usedlostech byli obvykle hospodáři k pomoci jeden pacholek, jedna děvečka a jeden pasáček. Ve vsi se chovalo 128 volů, 64 krav, 64 kusů mladého dobytka, 160 kusů ovcí a 11 vepřů. Desátky byly odváděny panství Dačice, kde bylo rovněž pro Třebětice místo trhu. Domy ve vsi byly nízké s malými okny, stavěné většinou z kamene nebo z nepálených cihel a na stře­še pokryté slaměnými došky. Stodoly byly dřevěné a stály opodál stavení.

Obec Třebětice na situačním plánku ve Stabilním katastru z roku 1829

Za doby vlády Marie Terezie se školství - dosud spočívající výhradně v rukou církevních insti­tucí - stává předmětem pokrokových reforem. Vznikly instituce školské správy, podřízené výhrad­ně panovníkovi. Přelomem se stalo vyhlášení všeobecného školského řádu, který s platností od ledna 1775 zavedl do všech zemí podřízených habsburskému trůnu povinnou školní docházku. Zároveň byla zavedena nová organizace školství, která nižší školy rozdělovala do tří základních typů. Nejnižší a nejrozšířenější článek tvořily triviální školy sídlící u každého farního, výjimečně filiálního, kostela. Zde se vyučovalo čtení, psaní, počítání a náboženství. Druhým typem byly ško­ly hlavní (městské), kde se kromě základních znalostí vyučovalo též latině, dějepisu, zeměpisu a písemnému projevu. Posledním typem byly normální školy v zemských hlavních městech, kde se mimo výše uvedeného vyučovalo též základům polního vyměřování, stavebnictví, mechaniky a kreslení. Nový školský řád narazil na neochotu rodičů posílat děti do vzdálených škol. To se pro­jevovalo zejména na vsích, kde děti pomáhaly při zemědělských pracích a staraly se o mladší sou­rozence. Proto se postupně rozšiřovala síť zejména triviálních škol. V obcích, kde farnost nemě­la svůj úřad, často výuku vedli absolventi vícetřídních škol v Moravských Budějovicích, Jaroměřicích a Jemnici, nebo vysloužilí vojáci.

V obci Třebětice byla založena triviální škola v roce 1797, a tím byla otevřena téměř dvě století trvající historie zdejší školy. Nevíme sice, kdo byl prvním učitelem třebětické školy, ale je známo, že od počátku navštěvovali opakovací hodiny i dospělí jak z Třebětic, tak i přiškolených Manešovic.

V důsledku revolučních událostí v letech 1848 - 1849 bylo zrušeno poddanství a vrchno­stenskou správu nahradily nové instituce státní správy a na úrovni obcí a měst samosprávné orgány. Do roku 1849 podléhaly Třebětice správě dačického panství, které od roku 1810 vlast­nil rod Dalbergů. (Po zrušení panství zůstal dačický velkostatek v majetku Dalbergů až do roku 1945.) V letech 1850 - 1855 byly začleněny pod politickou pravomoc Podkrajského úřadu v Dačicích a v rámci soudní správy pod Okresní soud v Jemnici. Po zřízení smíšených okresních úřa­dů s politickou a soudní pravomocí byly v období 1855 - 1868 podřízeny Okresnímu úřadu v Jemnici. Když byla v roce 1868 veřejná správa od soudnictví oddělena, vrátily se Třebětice pod pravomoc okresního hejtmanství v Dačicích, kam příslušely až do roku 1896. Tehdy vznik­lo nové okresní hejtmanství v Moravských Budějovicích, které získalo působnost i pro soud­ní okres Jemnice.

V čele obcí nahradili vrchností jmenované rychtáře volení starostové. Obecní kronika uvádí v roce 1873 jako prvního starostu Tomáše Pelanta a radní Matěje Tomana a Františka Švejdu.

Obec se v druhé polovině 19. století z hlediska počtu obyvatel rychle rozrůstala. Od roku 1843 do roku 1880 vzrostl počet domů sice jenom o šest (ze 44 na 50), ale počet obyvatel vzrostl o polovinu (z 213 na 324). S tím souvisel i vzrůstající počet žáků ve škole, a proto byla v roce 1893 postavena nová školní budova. Na dvoutřídní patrovou budovu byla přestavěna v roce 1908. Nová budova byla slavnostně posvěcena dne 13. září a odevzdána svému účelu. Vše se dělo u příležitosti 60. jubilea panování císaře Františka Josefa.

Dne 3. dubna 1892 koupila obec malodomek č. 47 od Anny Křečny roz. Plaché, kde zřídi­la špitál a chudobinec.

Konec 19. a začátek 20. století je ve znamení rozvoje spolkového života. V Třeběticích působil od roku 1887 místní odbor Národní jednoty pro jihozápadní Moravu, od roku 1897 Sbor dobrovolných hasičů a od roku 1908 místní skupina Sdružení venkovské omladiny.

Většina obyvatel se nadále živila zemědělstvím. V roce 1900 měla hospodářská půda cel­kovou výměru 667 ha, z toho bylo 65 % polí, lesů bylo 140 ha, luk 60 ha, pastvin 32 ha a 6 ha zahrad. V témže roce se v obci chovalo 18 koní, 356 kusů hovězího a 143 kusů vepřového dobytka a 9 ovcí. Řemesla a živnosti byly jako zdroj obživy zastoupeny velmi málo - v roce 1911 je uváděn 1 hostinec, 1 kolář, 1 kovář, 1 obchodník se smíšeným zbožím, 1 obuvník, 1 stolař a 1 uzenář.

Nejstarší dochovaná pohlednice Třebětic asi z roku 1907 zachycuje hostinec u Ondráčků a náves z dolní strany

Celkové pohledy na obec v letech 1908 - 1910

Kostel a škola v letech 1908 - 1910

Škola a fara v letech 1908 - 1910, v popředí řídicí učitel Novák s rodinou

Dne 28. června 1914 byl v Sarajevu při atentátu zabit následník trůnu František Ferdinand ď´ Este se svou manželkou Žofií. Tato událost se stala podnětem k vyhlášení války Rakousko-Uherska Srbsku a následně k rozpoutání 1. světové války. Do obce Třebětice se zpráva o vyhlá­šení všeobecné mobilizace dostala 31. července dopoledne a byla zveřejněna vybubnováním. V první vlně byli do válečné služby povoláni všichni muži do 38 let věku, kteří absolvovali vojenskou základní službu. Z Třebětic to bylo 23 mužů. V prvních měsících války padli tři muži z Třebětic - Antonín Svoboda, František Kubeš a Jan Tříletý, a jeden z Manešovic - Petr Fedra.

V průběhu války byly povolávány postupně další a další ročníky. Na jaře 1915 bylo z Tře­bětic ve válce již 53 mužů. Přibývalo i těch, kteří na bojištích položili své životy. V roce 1915 to z Třebětic byli František Hotař, Teodor Pelant a František Mátl. V roce 1916 to byli z Tře­bětic Antonín Plachý, František Beseda a Petr Hotař, Josef Habr z Baňovic a Jan Marek z Chotěbudic. V roce 1917 padli z Třebětic František Přívětivý a Antonín Koutný a z Manešovic Antonín Kubeš. I v posledním roce války položili své životy další muži. Z Třebětic padli Fran­tišek Kelbler, František Pelant a František Přívětivý, z Manešovic Antonín Hára.

Válka se promítla i do hospodářského života - byly prováděny rekvizice obilí, dobytka a dalších životních potřeb. Například při první rekvizici v roce 1914 musela obec odevzdat 100 q žita a 100 q ovsa. Při druhé rekvizici to bylo 100 q žita, pšenice a ječmene dohromady. Při třetí rekvizici bylo požadováno 300 q ovsa, ale tolik ho obec dodat už nemohla. Pro účely zbrojního průmyslu byly rekvírovány předměty z barevných kovů - mosazné hmoždíře, žeh­ličky, kliky, měděné kotle a podobně. V roce 1917 došlo i na kostelní zvony a později i na cíno­vé píšťaly z varhan.

Dne 28. října 1918 byla vyhlášena samostatná Republika Československá, 3. listopadu kapitulovalo Rakousko-Uhersko a 11. listopadu kapitulovalo Německo. Tím skončila první světová válka a otevřela se nová kapitola dějin.

K válečným obětem přibyla v roce 1919 ještě jedna. Při obraně Slovenska proti Maďarům padl dobrovolník desátník František Kopeček.